Mít či nemít

text Když zavřu oči a soustředím mysl, cítím, jak ve mně klíčí, jak ve mně roste. Můj život najednou dostává smysl, ona však chce mi ho vzít, to je tak sprosté! Ona - ta nelítostná a krutá realita našeho života, co podmaňuje si i můj rozum. Jako by šťastná mohla být jenom ta elita, ta, co dovolit si všechno může, co má i svůj dům. Nemám nic. Snad je srdce plné lásky, z níž každý den tu větší část ti daruju. Nemám nic, z čehož neděláš si pranic žádné vrásky, a proto tě nejspíš tak strašně miluju. A milovala bych stejně i naše dítě. Jenže svět nemá pochopení pro takové, jako jsem já a ty. A ihned odradí tě. Vzduchem se slovo "nerozvážnost" jenom hemží. Mám husí kůži, každý na mě pohled vrhá. Teď neskryla by mě ani mlha nad Temží. Jako ze zlého snu se probouzím a oči otvírám, čelo orosené utírám a pak si uvědomím, že zítra nejspíš k panu doktorovi zavítám. Promiň, miláčku, nemám dost sil čelit světu ...

---