Pro Lawrence

Vodhozený kecky, co válej se v rohu pokoje, jsou jen vodrazem mý skutečný existence v tomto potrhlým zapadákově. Piju studenou kávu a čtu si Zpěvy páteční, přičemž mi ale vůbec nevadí, že je ůterý. Na zemi bordel a pokoj smrdí kouřem. Včera jsem si chtěl koupit noviny,co prodávaj se na prtoti, ale ten úzkoprsej Číňan se jen poťouchle usmíval. Vezmu si hadry, co smrděj zatuchlinou a s poslední vindrou vyrážím do ulic. Cestou míjím jednoho vaquera s gatěma na kolenou a s vyhuleným ksichtem. Asi trochu přebral! Prší a já pospíchám dál, abych náhodou nezmeškal sedmou hodinu, kdy se všichni schází na zaprášeným náměstí a ventilujou svoje pocity s láhví nějaké odporné lihoviny. Je konec. Nad městem vznáší se kocovina a já s děravou kapsou klesám na nejbližší lavičku, kde v poklidu usínám. Zase jeden povedenej den. Zbouzím se a z posledních sil dorážím do mý starý barabizny a už se těším na to, jak si vytáhnu z ledničky půl litr kišky.

---