Není idylka jako idylka

opet z vlastni zkusenosti

Jednoho pochmurného deštivého večera jsem se rozhodl, že si navzdory ošklivému počasí udělám příjemný večer. Po chvilce přemýšlení jsem zvolil metodu relaxace pomocí etnické hudby a zvláštního indického čaje s exotickou příchutí. Navařil jsem si ho tedy, oblékl se do saténového županu, spustil CD a blaženě jsem se posadil do houpacího křesla. Čas mi klidně plynul, do pravidelnosti černošských tamtamů se mísilo krupobití o parapet za oknem, nápoje v konvici ubývalo a já přemýšlel. Popíjel jsem, myslel na nirvánu, na boha, na opium, na lidi, na zvířata i na ženy. Stav rozprostraněnosti mé duše a svět mých plynoucích myšlenek narušila až nepříjemná biologická potřeba známá tak dobře Tychu de Brahovi. Abych to dále neprodlužoval, ze zbytku skvěle započatého intelektuálního večera se stala jedna velká pendlovačka mezi zahřátým křeslem a studenou toaletou. Nevím jestli snad vlnění hudby narušilo mé „ura“ rytmy či snad nějaký druh byliny v čaji? Každopádně jsem zbylý obsah konvice při jedné z mých mnohých nočních poutí vyprázdnil. Napadlo mne, jestli opravdu tedy není lepší zajít s kamarády na to pivko a nad jistými problémy dát bez extrémů hlavy dohromady nad zaplivanou mušlí. …tak dobře, mami, není

---