Stěny

               S t ě n y

                Kruté stěny vztyčeny jsou, marná snaha o zřícení.

Vidiny - jen mlhavé oči zří krásu pozastěn - krásu ukrytou v hloubi,

pod chuchvalci bolesti, závojem trpkosti, v místě zapomnění.

Pro ten zbytek, který nedokáže prodírajíc se bolestí poznat krásu, jsou stěny trním.

Krátké impulsy bolesti dávkované po smrtelných troškách.

Obklíčen stěnami pobíhám, v záchvatu marnosti nemám daleko k rezignaci.

Při životě mě udržuje jen zvědavost, co je za stěnami.

Pozastěny - v minulosti okušená krása a bol.

Vrhám se hlavou proti obru.

Tu praskne či povolí, ale za další stěnou je stěna další.

 Blíž a blíž  k prostoru pozastěn.

 V momentě, kdy ji dýchám na rty, chci krásu dalších pozastěn.

 Vzpomínky na staré pozastěny vadnou jak kytky bez vody.

Nová krása za novou pozastěnou.

Dýchám ji na rty.

Znepokojen však musím jít dál a i když jsem setrval jen chvilku - nezapomenu.

               Rychle.

Rychle dál a blíž. Rychlost omámená krásou.