řval bych..

neprojít se marastem, tudy..

kde přítomnost je jak madam, minulá

nedotknout se ostří spravedlivé kosy

žily by dál ty duše, i jejich mysl živená

třpytivým krystalem přes vyzáblé údy

už nepocítí bolest, strach, ani ňadra mateřská

už nebudou drát bílé peří zrůdy

už nepřijmou starcovo lože, už nebloudí tu jejich já

už nezeptají se “kam a kudy?”

už přepluli do míst, kde cesta není trnitá

neprojít se marastem, tudy..

kde míchá se lektvar, osud, jak se zdá

nebloudit náměstím, špínou republiky

kdo ví, kde by byla ta touha omamná

co neskrývá zakázaného ovoce svody

neprojít se marastem, tudy..

řval bych “to se ti jen zdá!”