Sebepojetí

Psáno při hodině občanské výchovy..ponechávám v původní formě prot autentičnost

Připadám si vytržená z toho všeho. Jako, že je jeden svět a já, jako kdybych sem nepatřila, přilétla sem z vesmíru. Nikdo mě nechápe, s nikým si nedokážu tozumět, nikdo mi není blízkej, "má  osoba". A když už někoho takovýho najdu, hned ho ztratím nebo se v něm zklamu. ničí mě to a připadám si naprosto odkopnutá až na semaj okraj společnosti, článek puzzle, kterej přebyl a nedokáže nikam zapadnout, osoba, která ví, že někam musí patřit, ale není to na tomhle světě, je to někde úplně jinde, nebo to tu bylo a zaniklo to. Adi jsou to kecy. Asi za to může ta tráva. Ach§ jak příznačné! Když se tu učíme o tý osobnosti a já jsem naprosto rozpadnutá subjekt objekt osobnost mimo tento svět. Je to úvaha nad mým chováním? Píšu stejně jako Juditka (jedna cvoklá dívka), která nemůže najít nikoho, kdo je jako ona. Já taky ne a jsem jiná než ona. "to jsem ta zelená". Připadám si, jako kdyby všichni okolo byli černý a já zelená. Ne, že bych byla výjmečná, jsem spíš divná. Vadná. Sebepojetí. Přesně tak. Zasloužím si uznání cizích lidí? Je tady na světě nějde moje druhá plovina? někdo trhlej jako já? Někdo dospělej a zároveň dítě? Někdo ZELENEJ?

---