Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nechávám se...

06. 04. 2005
0
0
609
Autor
Kaba

nechme, jak je

Vždycky jsem záviděl těm lidem v parku

tamhle…za tim křovim

jak tam sedí u ohýnku

když koukám z okna

když nechám oči koukat

a pak si podepřu rukou hlavu

dívám se střídavě do tmy a na silikon,

kterym jsem před čtyřma rokama ničil cesty mravenců

nebo to bylo před třema rokama?

 

sem tam se nutím k pláči

někdy to jde – pak je póza dokonalá

někdy ne

to je pak člověk jako zmraženej komp,

kterýmu nikdo nechce zmáčknout reset

Swedenbergovo území

tak sedim, jak Case v baru a řikám v dlouhejch večerech

tak…a co teď?

jakobych právě na pískovišti vykouzlil ze suchýho písku bábovku

 

inspirace se převlíkla do dýza vohozu

a já ji tak věřil!

Vy byste mi odpověděl, pane profesore,

však jste měl pokoj plnej knih a spoustu obrázku Catherine Denueve

stařecký vrtoch?

těžko!

tu židli vám jako vždycky přisunu ke skříni

pro pivo? Dojdu

 

Ale, pane doktore, anima sem anima tam,

díky za primární scénu a návody jak k sobě,

tak jsem vám poslal pohled, plnej optimizmu a vhledu

až z dalekýho piku

jako že já, a jako že Teď a Tady

no a pak se vrátim

abych si nechal nakopat prdel

sám umim bejt jakž takž U Hanze a u netu

a to je trochu krize

nemyslíte?

před třema rokama bych ještě věděl, kdo jsem a kampak že to asi…

teď vim, že hovno smrdí

a to je tak všechno

 

ty lidi u toho ohně jsou Tak spolu,

baví se o věcech, různejch,

a je jim dobře

„Tohle bychom měli“

„Tady se zastavíme“

a smích, ten je důležitej

 

No?...no…? O čem já to chtěl vlastně psát?

něco o věčnech tématech?

Třebáááá….Laska

neboooo…beznaděj

tak to by nešlo

dneska k sobě zkusim bejt fér

a ušetřim se možnosti póz

stává se…

 

a pak jsem se šel podívat za těma lidma

do toho parku

abych se s nima pobavil

a voni by mi poplácali po zádech

a řekli, s úsměvem

to bude v poho

to my řešili taky

ale teď víme…

je totiž takový jedno tajemství

to když ti povíme

tak se plácneš chlape do čela

za hlasitýho „Jééé, no joo vlastně“ :o))

 

a světe div se (jak s oblibou píšu)

když jsem do toho parku v noci šel

byla tam jenom posraná lampa


skoda toho konca

Renas
06. 04. 2005
Dát tip
Genialne. Potesilo a inspirovalo. Thank you, ci vlastne dakujem.

inlajn
06. 04. 2005
Dát tip
nejen konce---rubal bych tady, až by třísky lítaly....

_Rebelka11
06. 04. 2005
Dát tip
mně to přijde dobrý svým způsobem, hezky napsané... má to něco do sebe...

Kaba
06. 04. 2005
Dát tip
jak myšleno? Pohoršilo?

inlajn
06. 04. 2005
Dát tip
neeeeeeeeeeeeeeeeee! jen bych rubal, a jak!!!!!!!!Moooc dlóhý, křoví tam je ale!!!!!!Jádro OK, ale než se k němu dostanu s těma zahradnickejma nůlžkama!!!!!

Kaba
06. 04. 2005
Dát tip
Ano, opravdu, je to jedna z těch dlouhých :-)

inlajn
06. 04. 2005
Dát tip
.. a škoda, je to jak v parku, kde jedna kytka pžebíjí druhou, myslim......................

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru