Žena a válka

Museli jít do války

jejich ženy dostaly pak obálky

v nichž stálo je nám líto

ale ona žena,žena ví to

slzy stékají jí po tváři

vzpomíná jak přicházeli k oltáři

a nyní jediným ženichem je smrt

která podřízne vám krk.

Žena v malém domku sama

v koutě její dcery panna

čeká až se začne stmívat

aby mohla do očí se dívat

svému muži jenž padl v boji

jak se v nebi pohřeb strojí.

A najednou ta prázdnota

v srdci zavládá nicota

slza stéka dále po líci

a ona nepřejde ani ulici

kdyby na mysl nepřišla jí vzpomínka

na svého muže jak dveře zamyká

dveře mezi nebem a zemí

které tu zatím nejsou pro ni.