V jeden okamžik

Tichá housenka teskně ronila levandulové slzy skrze mátožná víčka.Poslední list z minulé várky právě dopadl(poznámka autora:zmizel,nikdo neví kde je a odmitám lidem lhát)právě dopadl do strniště včerejšího večerníčku.Malý,ale za to šikovný výpravčí sáhl do kapsy pro píšťalku a dal se do soustavného vyluzování neslyšitelného pískotu,bez kuličky v píšťalce.Milujeme naše játra,milujeme naše ledviny,hlavně ty na talíři,jinde jim nevěříme,jinde je zahubíme,jsou skryté,jsou v temnotě,jsou podezřelé,"Ještě jednu flašku vodky prosím,sličná slečno".Mátoha je kalný smrček.Ach ta podlaha.Milovaný Dubček strnule tleje v jámě,bez pokrývky hlavy,s hlínou.Země je malá kulička v obrovském vesmíru,dávno skončila na podrážkách našich bot a zbýva,už jen vzduch(poznámka autora:už né na dlouho).

---