Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se13.dubna 2005
13. 04. 2005
0
0
2050
Autor
Jehanne
Tolik nocí probdělých
Se slzami uvnitř
Už prostě nezvládám
Studené ruce a rychlý tep
Je jediné co ještě vnímám
Upadla jsem v temnotu
Protože pro mě už slunce
Nikdy nevyjde
Tak se ani nemusím dívat
Na nikoho a na nic
V těch nocích zahřívá
Mě už jen silný kafe
Když ne něčí dotyk
Sama všemi opuštěná
I když je mám kolem sebe
Nikdy nebudu cítit
To co oni
uz si to rekla ty..ale i tak musim ti rict Nejsi sama....mam te rada....ovecky prijdou na pomoc;)
DreamRevolt
14. 04. 2005DreamRevolt
14. 04. 2005terezka_planetova
13. 04. 2005
Kéž slunce svítí, kéž slunce svítí nám....
Děkuju Terezko, ale fakt temu nevěřím ani co by sa vešlo do mé kapsy.
Já vím, někdy se něco přihodí, co člověka bolestně zasáhne, ale věř, že sluníčko zase vyjde a bude dobře.... neztrácej naději... posílám Ti trochu hřejivých paprsků a radosti z mého milovaného místa poblíž Neapole...
Nechci soudit, ale tohle platí skoro vždy a pro každého: Jsou větší bolesti než si dovedeš představit, nikdy nevíš, kam může sahat lidské utrpení a nevíš co je to šílenství zoufalosti, i když si to pyšně myslíš. Jsou vždy krásnější dny po těch špatných a slaboch je ten kdo se jich nedožije a dobře mu tak.