Málo pro štěstí

Občas bývá v lidské duši prázdno

řeka mlčí, stromy šumí a tráva se chvěje
na netu...slova neplynou, jen váznou
a já ptám se

                láska

                         proč mlčí, kde je

Ztratila se v čase, neb v našich srdcích strádá
nemá vodu, vítr, chtíč
a když ohlédneš se, spatříš její záda
odchází,

             kam ptám se

                                    pryč.

Ty však neváhej, otoč se, běž za ní
ona za to stojí, je vzácná jako zlatá nit
jak moc mi schází, pohlazení dlaní
jak krásné je

             s tímto málem

                                    žít.