R.I.P.

Není tu moc vidět, respektive, není vidět vůbec nic, i kdyby tu snad něco k vidění bylo, jakože není. Takže, když tu není nic k vidění a není na to ani vidět, tak to vlastně vůbec nevadí. Všude kolem je teplá, skoro by se dalo říct, zadýchaná tma, lepivě se lnoucí k tělu jako pohřební rubáš, čímž je to úžasně stylové a děsně se to sem hodí. Je tu prostě tma jako v rakvi. Člověk nevidí ani na špičku nosu. Inu, jaká jiná tma, když v rakvi jste. V útulné, pohodlné, měkce vypolštářované, ale koneckonců přeci jen v rakvi. Ano, v rakvi. Brrrrrr, říkáte si, to nezní moc dobře. Ale tady odsud, z tohoto úhlu pohledu to není tak děsivé. Stěny jsou měkce obložené, pravděpodobně bílým polstrováním, protože chvílemi v té absolutní tmě máte pocit, že trošínku, ale opravdu jen trošínku, ta sváteční a studená bílá jakoby jen nádechem prosvítá, a pod hlavou máte fajnový polštář samou krajku. Taky je tu dost ticho. V klidu si tu ležíte a vychutnáváte si tu pohodu, ticho a klid. Nedrnčí tu tramvaje, nikdo na vás nic nechce, nic se od vás nečeká. Vyjma toho, že tu budete klidně a tiše ležet. Myslím, že to jsou docela ucházející podmínky. A taky si myslím, že se to dá vydržet dost dlouho. Určitě každý z vás už zažil i horší zacházení. Na druhou stranu, není tu zrovna moc místa. Ne, že by vám bylo dvakrát do tance, ale možná by mohl být trochu problém natřást si polštář. No, zatím to není akutní, možná se to nějak vyřeší časem samo. Teď stejně tu krajkovou parádu ani nemůžete jaksepatří vychutnat, protože jste po obřadu ještě celí ztuhlí, ale později, po uvolnění, by se trocha místa mohla hodit. Zatím to jde; hlavně jestli vás netlačí boty. Protože skrblíci pozůstalí Vám zaručeně nedali s sebou nic na přezutí. Fakt, nemusíte se ani dívat, je to tak. No, ale pojďme dál. Ti zkušenější z vás jistě ocení sucho. Není většího neštěstí než mělký hrob v kombinaci s vysokou hladinou podzemní vody. To je opravdu nejlepší způsob jak ještě nakonec dostat revma nebo alespoň pořádně nastydnout. Ale proti tomu už vymysleli kremační pece s nabídkou posledního důkladného prohřátí celého těla. Nevím, nevím, svět tam nahoře je stále plnější všelijakých novinek a vymožeností kterým přestávám rozumět. Ale co, už to není můj problém. Navrhuji dát si dvacet. Spěte sladce.

---