Období dešťů

Dnešní noc tak nějak bloudí sama v sobě

Chci dát světu metaforou facku
-Kdybych radši napsal třeba báseň o matce jako Březina
který tam neuvěřitelným způsobem použil slovo samum
(a půlka z vás by si s přihlouplým úsměvem nevědoucích
vytřásla písek z uší a pokývala hlavou, že vlastně vůbec nevíte
co to znamená a co je na tom divného)
Přede mnou dům s goticky úzkými okny jak oči mžourající kočky
Město přebírá růženec světel u silnice
(poslední kněz co se za nás dva modlí - nejen za nás -
modlí se za dva Otčenáš)
Máš na sobě úzkostí vytetováno
"Otevřete do půl jedenácté"
(klepou se mi z toho ruce - nebo tobě?)
-I noc tam venku má zkrácenou záruční lhůtu
(nebojím se
však vy ji spotřebujete včas a všechnu)
Prázdná lednice pateticky vrčí do výkřiků domorodců pod okny
A minutovka levných hodin od Vietnamce
nervózně škube svým stínem
Má tik

(mám škodolibou radost že jsem ho ještě nechytl)
Jen tak tak dobíhám do tvého pokutového území
(tvá obrana je trestuhodně slabá)
právě abych viděl jak Čas nenuceně kope roh
a dává
parchant
Tenhle milostný fotbal je děsivá hra
Morfeus za oknem dělá kotrmelce
marnotratně zuří
že nesním jeho sny
Jen skákej, Pane snů, když chceš, hezky se na to kouká
Chci dát světu metaforou facku
Ale začíná období dešťů
tak jen spi
A probuď se raději až ráno
až domorodci přestanou tančit s monzumem