Zlehka

Zlehka

Polož si klíčovou otázku: jak zásadní význam mají jednotlivě balené plátky sýru pro tvůj další život?

Směje se.

--------------------------------------------

Je ráno. Balkon protějšího domu od včera osiřel. V konvici beznadějně studený zbytek levného „ovocného“ čaje a na záznamníku vzkaz: „Nezapomenu, jak jsem dráždil rukou přítelkyni přes punčochy mezi lidma v Národním při Prodaný nevěstě, pak si tam sama vsunula moji ruku a dvakrát se udělala. Život je někdy supr…“ Márty, 03:57.

Seběhne po schodech a ani tentokrát nezakopne o nastražené řetězy, kterými někdo k zábradlí připoutal rohožku. Jako zvlášť nebezpečného, gumového živočicha. Přelétne očima nástěnku: „Vážení nájemníci, zachovávejte kulturu odpadu….“ Směje se.

Venku se stmívá a z taxíku před domem nemohoucně vystupuje zestárlá hvězda českého filmu.

-------------------------------------------

Je ráno.

Jedno z těch obyčejných, jen jiné: vedle tebe někdo dýchá. Ještě spí a ty tajíš dech, abys nevzbudila. Tvůj bok hostí velkou mužskou mozolnatou dlaň. Strop je stejně vysoko i nízko jako vždycky, jen ruce se po něm teď projdou dvě.  A až ta tvoje večer osiří, snáz bude hledat cestu – doufáš.

---------------------------------------------

Padne osmá a telekomunikační úřad splnil své hrozby: snědí kopáči začnou pod oknem vyťukávat sbíječkami na chodník své tajuplné vzkazy. Z kteréhosi podniku k ní během noci doputoval vzkaz: „Ženská jako ty se má přefiknout v rámci trvalýho vztahu, já do ničeho jít nemůžu páč se mnou spát nechceš a hlavně seš jeho přítelkyně, seš moc fajn charismatická žena, nechci být ctitel-kašpar, ok?“ Márty, 05:27.

Pod víčky se jí míhají barevné rybky z displeje. Usmívá se a s hlavou pod polštářem přemýšlí, jak zachovat kulturu odpadu, co s tím zpropadeným sýrem a jestli rohožky pozdě v noci koušou.

Pak se slastně protáhne. Je hezké být ženou, která zasluhuje přefiknout v rámci trvalého vztahu. Už zase se směje.

Čerstvě narozený večer je pak hebký, laskaný neony v centru města.

Jde si.

Na hlavní třídě doprava, pak doleva a do spleti uliček kolem starého náměstí s kaplí. Teď někde blízko zavoněla řeka. (Podpatky do dlažby vzkazují: Sleduješ? Tahle opera se jmenuje Tichý vzdor. Rovná záda, semknuté rty, havu vzhůru, kupředu levá. Trhni si! Klidně se budu vracet v noci sama domů, a je mi jedno co se mnou bude, s lehkým srdcem..)

V lehkém vánku poletují třásně červené šály.

Dárek  z cest, který teď skvěle funguje jako vykřičník za větou: Věci se mění a ty se s tím smiř.

„Dvěstě metrů po levý straně“ odfoukne kouř z cigarety holohlavý taxikář. Televizní logo podniku je nepřehlédnutelné, vzduch k nedýchání, černé tričko se okamžitě přilepí na tělo. Jsou nepřehlédnutelní: rozmáchlá gesta, pěvecké improvizace v jakémkoliv jazyce, kolem stolku hradba z velkých desek s výkresy. Pozdraví se, usedne a objedná si víno.

Do opuštěného bytu doma zní: „Ale mám tě rád, jseš taková správně vyklidněná inteligentní koukatka…“

Márty, 23:31.

                                                                                                                                        (Praha, duben 2005)