Jako supi

Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Jan Neruda

Po celý svůj život jsem se vzdal radostí a pokušení jenž nabízel mi světský svět, abych postavil tento dům. Dům na který bych mohl být hrdý a v němž vychoval bych krásnou rodinu. „Ach“ A teď? Umírám. Starý, bohatý, leč sám. Jen hrstka rádoby přátel nad mým bezvládným tělem krouží, jak hejno supů nad zdechlinou. A z víšky hledí, pozorují, až skonám jen občas slétne jeden z nich, až ke mně dolů a zas rosklove ucelující se ránu, jen proto abych rychleji pošel a oni pak mohli se slétnout na mou zdechlinu a kousek po kousku ji rozcupují jen proto aby mohli dále spokojeně žít a přiživovat se na tělech jenž jako bez duše kráčejí vstříc věčnému světlu.

---