Hluboko do duše

Vzpomínka na lásku bolí víc než amputace ruky bez umrtvení.

Hluboko, hodně hluboko jsem musel šáhnout aby se mě povedlo vylovit schované dopisy s velikého šuplíku. Byli to ty tvé. Jak jsme si je jako blázni psávali, každém den našich rozdělaných životu se v nich odráží jak v zrcadle. Krásně se čtou tvé úhledně napsané řádky , tvé rozpaky co si máš vzít na sebe, nářky na tvou sestru a její úlety, nadávky na vašeho profesora a jeho ženu. Je tam všechno. Do 2 listu papíru jsi dovedla otisknout svou duši jako razítkovou barvu. Vzpomínám na večery, kdy jsem si zalezl pod deku a tiše při mlhavém světle baterky četl a četl a pořád dokola.
Dneska tu sedím s hlavou v klíně dívám se do ohně jak stravuje kousky papíru. Vzpomínku po vzpomínce mizí s dýmem v komíně. Už na tebe nechci myslet, ale pořád si všude ve všem co dělám, na co šáhnu, vždy si na tě vzpomenu. Takhle to přece nejde dál? V noci nespím přes den blouzním. Miláčku proč jsi mě opustila? Proč? A zrovna takhle! Půjdu za tebou!!

---