Oči

Oči

                        Jestliže hrubou rukou, svatá ty, …

                        (W. Shakespeare)

Když blízkost tvá mě halila svou vůní zcela

a v rytmu valčíku my protínali sál,

vroucnost tvých očí, jež se v pološeru skvěla,

mé srdce dojala tak, že jsem pookřál.

Jak vírem lapen byl bych, vše se kolem míhá –

jen obraz tvojí tváře zůstal nedotčen.

Z mé mysli zmizela hned tklivá všech dnů tíha

jak s květinami na okamžik bolest žen.

Tvůj zlatý vlas mé jinak jisté kroky mate

a v mém snu rázem v korunu se promění.

V polibku dlaně máme zámkem k sobě spjaté,

leč v očích láska hledá tiché souznění.

            Ve světě nahých ženských těl

            bych do tvých očí hledět chtěl.