Údolí ochrnutých

Dalsi prastare dilko, tentokrat vazne...

21. 9. – 15. 10. 1993 Mezi dvěma vrchy, bez zásahu času a prostoru a věčnosti Protéká říčka nahuštěná rybami Košaté buky si špitají s větrem a V paprscích slunce se vznáší teskné pavučiny Lidé se čtyřmi Koly a Dvounohými Průvodci tu existují V pohrdání civilisace Bez závislosti na zabíjení a moci Díky ..... přijímané ze vzduchu, vody, země, ohně Odfoukne-li tě tam Vichřice spěchu Najdeš otevřené dveře, prostřený stůl, plápolající krb Neotupělých srdcí, přijmou tě Ať s koly, či bez pojízdné sedačky V onom údolí věčně svítí radost protkávaná zamyšlením Nad zuřivou rukou, která den co noc zaváží Údolí ojetými pneumatikami, lahvemi, lahvemi, lahvemi, hnusem Neúnavně, vytrvale rozbíjí ruka židle a charaktery Otravuje vodu, otravuje ptáky, otravuje stromy, Otravuje tebe i mne v údolí čarovných záblesků Až vlasy zešediví, ložiska se zadřou Buky ztrouchniví Kosti pod Nánosem skládky ani vítr nerozfouká Na odpadcích si budou staří pánové Hrát na vojáky Ve jménu Zvýšení výroby invalidních křesel Aby přivoněli k plechovce od benzínu Aby se vykoupali v asfaltové Louži Na pozdrav se poplivají a kopnou Vždyť to se sluší Údolí ochrnutých věnováno všem, pro něž napsáno

---