video

Video

Zaparkoval auto nedaleko videopůjčovny a vešel dovnitř s úmyslem půjčit si film Anglický pacient a Záře. Sice je už viděl, ale natolik se mu zalíbily, že je chtěl vidět znovu. Mladá blonďatá prodavačka mu podala kazety a vrátila drobné, vše trvalo snad jen minutu. Chtěl se ještě porozhlédnout po nových titulech, ale pak si to rozmyslel. Byl pátek a všude velký provoz, ani mu to nevadilo, nikam nespěchal. Byl rád, že je doma sám, těšil se jak se zařídí sám pro sebe. Cestou si koupil ještě něco k večeři. Doma po večeři zesedl do křesla k televizi a pustil si video s filmem. Byl velmi překvapen, když místo filmu se objevily na obrazovce černé pruhy, už si myslel, že je kazeta špatná, když v tom naskočil obraz, né však film. Ale nějaké domácí video, udiveně koukal na dívku s chlapcem jak spolu mluví. Už to chtěl vypnout, když dívka se začala svlékat, užasl, snad domácí porno. Pocit naštvanosti, že neuvidí půjčený film, který na chvilku pocítil, už zmizel. Čekal  co bude dál. Byl to domácí striptýz, dívka ho ihned zaujala. Byla štíhlá, světle hnědé vlasy, jasné oči, jak modelka. Zpočátku měla na sobě šaty pak už  nic, mladík už mu tolik sympatický nebyl, ostré rysy obličeje říkaly své. Pak najednou obraz zmizel, ale za chvíli opět naskočil. To už se spolu milovali, ale byli pod přikrývkou. Tak jen erotika, pomyslel si a sledoval vše dál. Za chvíli zase obraz přeskočil a on uviděl, jak mladík na dívku sprostě řve, nadává jí a ona se nebrání a nechá si to líbit. Velice se tomu podivil. Obraz zase zmizel a on přetáčel kazetu sem a tam, ale poračování ani film nenašel. Připadalo mu to zinscenované, ale zároveň cítil, že to bylo skutečné. Zbytek večera ztrávil v přemítání o tom, co viděl.

Druhý den ráno ho probudil telefon, divil se, kdo mu  to tak brzy po ránu volá. Z telefonu se ozval příjemný ženský hlas. Dívka se představila jako Lucie a začala mu něco vyprávět, chvíli nechápal a pak mu to došlo. To je ta dívka z kazety a chce jí zpět, řekl, že jí má, čehož vzápětí litoval. Došlo k záměně, domluvili se, že  si pro ní za hodinu přijede k němu. Chvíli  přemýšlel, ale pak ho napadla zvláštní myšlenka, že si udělá kopii. Doběhl k rodičům pro druhé video, byl trochu nervózní, protože mu to nešlo zapojit a aby to stihl. Ani nevěděl proč to dělá.

Přesně za hodinu zazvonil zvonek, podíval se nejdříve z okna a když jí uviděl okamžitě poznal, že je to ta dívka  z videa. Otevřel dveře a vyšel ven, díval se na ní, tvářila se stydlivě. Moc se omlouvala a přinesla mu tu správnou kazetu. Navrhl jí, aby šla dále, ale ona odmítla. Přinesl kazetu a ona se jala vysvětlovat, že není žádná taková .... On jí přerušil a řekl, že nemusí nic vysvětlovat, že chápe. Poděkovala, nastoupila do auta a odjela. Večer si konečně pustil ten film, ale nebylo to takový jako v kině. Časem pomalu už na tu historku zapomněl, kupodivu jí ani nikomu nevyprávěl.

Byl zas pátek a stál v koloně aut před semaforem. Prohlížel si kolemjdoucí lidi a uviděl dívku, která mu byla povědomá. Dívka z kazety, došlo mu vzápětí. Vešla do domu, uvědomil si, že odemykala klíčem a že tu asi bydlí. Zabočil do postranní ulice, zaparkoval  a šel za ní. Chvilku stál před domem a prohlížel si jména na zvoncích. Na jednom stálo Lucie Smutná. Může to být ona, ale co jí řekne. Do domu vešel starší pán se psem a on proklouzl dovnitř. Její jméno našel na dveřích ve třetím patře. Zazvonil. Chvíli trvalo než přišla otevřít. Byla to ona, užasle se na něj dívala. Vyprávěl jí, jak ji našel. Ona odpověděla, že není to, co hledá a chtěla zabouchnout dveře, on se však nedal odbýt. Nakonec ho pustila dovnitř. Uvařila kafe, ale moc nemluvila. Prohlížel si její CD a potěšilo ho, že má to, co se i jemu líbí. Začal mluvit o hudbě, ale byl to spíš monolog, kupodivu mu to ani nevadilo, cítil se klidně. Pak si dodal odvahy a zeptal se jí, jestli se jí něco nestalo, rozplakala se. Znervózněl a omlouval se. Řekl, že půjde a jestli se může ozvat. Řekla, že raději ne. Když byla v kuchyni, opsal si telefonní číslo.

Za týden zavolal a přemlouval jí ke schůzce,  nakonec svolila. V malé letní kavárně čekal už půl hodiny předem. Přišla přesně, v květovaných šatech mu připadala překrásně, moc se mu líbila. Dali si oba kávu. Dnes nebyla tak  mlčenlivá a za chvíli se rozpovídala. Pozorně naslouchal. Povída o svém zváštním příteli, se kterým chodí už 3 roky, ale jejich vztah je v krizi. Už několikrát se s ním chtěla rozejít, ale vždy jí umluvil. Ještě ke všemu mu před  měsícem zemřela matka a teď toho využívá. Je jí ho líto, ale zároveň ví, že ubližuje sama sobě. Vybavil se mu kluk z videa. Jakoby četla jeho myšlenky, řekla, že to byl on na tom videu a tam taky bylo jádro jejich problému. On je hodný a milý, ale když se spolu milují, tak potom jí vždycky hrubě nadává a uráží. A pak se omlouvá a slibuje hory doli. Kdysi mu slíbila, že to bude tolerovat, ale nyní už to nezvládá. Bylo mu jí líto a nechápal. Nedal to však najevo. Nechtělo se mu vyjadřovat, co si o tom myslí, naštěstí to po něm ani nežádala.

Povídali si dlouho a oběma jim bylo dobře i když o tom druhém to nevěděli jistě. On však uvnitř cítil vztek a nepochopení jak někdo může této křehké dívce ubližovat. Odvezl ji domů, už nebyla smutná. Rychle se rozloučila. Doma si pustil video, ale dloho to nevydržel, protože dostal na toho mladíka hrozný vztek.

Myslel na ní často, ale zavolal jí až za týden. Dodal si odvahy a pozval ji k sobě domů, hned neodpověděla, chvíli bylo napjaté ticho, ale pak slíbila, že příjde. Koupil víno, osprchoval se, uklidil, až se sám sobě zasmál. Cítil se velmi nérvózně snad tak jako nikdy, aspoň co si vzpomínal. Přinesla mu dárek, malého vyřezávaného psíka, dojalo ho to, nevěděl co má říci, ale nervozita z něj spadla. Cítil,  že jsou si tak blízko. Nemohl odtrhnout oči od jejích, cokoliv, co by teď řekl, by mu připadalo naprosto fádní a zbytečné. Políbil ji. Nebránila se. Cítil se jako ve filmu, kde hrají podle daného scénáře. Vše bylo až neuvěřitelně spontánní, beze slov. Stalo se to, co si přál, milovali se. A tak pozitivní slovo, kterým by se to dalo popsat ani neexistuje. Bylo to jakoby se znali už dlouho a věděli, co si ten druhý přeje, co se mu líbí a co ne, dokázali se vcítit do toho druhého a odhodit alespoň na chvíli své sobectví.  Pak, ale ona náhle vstala s tím, že musí odejít. Nechápal tu náhlou změnu, nic mu nevysvětlila.

Snažil se jí dovolat, ale marně. Jednou večer, když se vracel z práce mu zastopil cestu jakýsi muž, než se stačil zeptat, co si přeje dostal pěstí do obličeje a pak druhou a třetí. Tak ho to zaskočilo, že se nezmohl na obranu i když nebyl žádný slaboch. Pak jen uslyšel ať nechá Lucii na pokoji a muž utekl. Byl v šoku, seděl na chodníku, to se mu tedy ještě nestalo. Utřel si obličej od krve do kapesníku a pomalu se ploužil k domovu.

Druhý den odpoledne se vydal za Lucií. Byla doma, ale chovala se odměřeně až cize, jakoby se mezi nimi nic nestalo. Velice ho to bolelo. Stroze mu sdělila, že mezi nimi to byl omyl a že je konec. Byl vzteky bez sebe, ale nedal to na sobě znát, začínalo mu docházet, co to má znamenat. Teď teprve si všimla jeho zranění v obličeji a zeptala se na to. Řekl jí, co se stalo, rozbrečela se, vzal ji do náruče. Když se trochu uklidnila, pověděla mu o tom jak ji Zdeněk  vyhrožuje, citově vydírá a slibuje vše možné, jen aby se k němu vrátila. Oběma jim bylo jasné, že násiníkem byl Zdeněk. Chtěl  si s ním promluvit, ale ona to zamítla. Konečně se rozhodla, že už se nenechá takto citově znásilňovat a že nic špatného neudělala, jak se jí snažil namluvit. Bylo na ní vidět, že to myslí vážně a najednou z ní všechno trápení spadlo.

Druhý den přišla Martinovi oznámit, že už je to se Zdeňkem definitivně vyřízené, že byl klidný a se vším souhlasil, že snad konečně dostal rozum. Nějak se mu ta jeho náhlá změna přístupu zdála podezřelá, ale to si jen v duchu pomyslil, nechtěl ji sebemíň znervózňovat. Byl rád, že je tak klidná. Ona opravdu uvěřila, že už bude mít klid. Netrvalo to však ani týden a volala mu rozrušeným hlasem, že Zdeněk se pokusil o sebevraždu, ale naštěstí žije a je v nemocnici. Potvrdila se tak jeho předtucha. Řekla, že za ním půjde. Chtěl jít s ní, ale ona si to nepřála. Večer jel za ní s obavami co zas bude. Překvapila ho, byla v pohodě, vyrovnaná. Řekla mu, že opravdu zvítězila nad svými pocity viny a že pochopila, že si musí především vážit sama sebe. Teď teprve opravdu cítil, že je  to za nimi a že už budou opravdu spolu.