rozne teeorie histerie

Nekdy sem mal v hube ten pocit nevymachanosti, ne smrad, ne..ja nevim a pak mne napadlo, co je to,co je to, co je to za smrad pro boho svatyho, neznam menovat muj ustni smrad?Nebo to není smrad,ak není,copak to je,to není smrad?A je povzdechl sem si a zatvaril se uklidnile skryvajic se provinile pod stolec.Nenene!Smrad nevymachanosti,mas duvod k radosti, ne k hysterii, vzdyt tu mají rodicove hosty a ja tu delam jakoze klidneho klecic po stolecem z pruhledneho kamene,jak sem sprostej, a to secko kvuli smradu,tak sem nemnel co lepsiho k temuto okamihu svojeho prejavu a zacal sem vriskat ze smradem clovek nemá se dat okydat, smrad nevymachanosti mam vpapule, sem klidny, pod stolec se vracím, protože se mi tam líbi a tresu se dobré pul a pul hodiny kdy odídou i poslední hoste a rodici tez, ja vedel dobře co delem, ja skryt uším, mým dychem sem vysílal do ovzduší ten puch, co voni, řeknou, jiste ouprimne, nic netušícic a tak zrazu, sálave smrady, úprimnou ohodnocenou pak jiste vyvolali,i vyvolali, jak sem si to byl premysliv smrad sebe z huby sálajích k vždy nejblizsím postavam. Reakce jedna jak druha, Fuj co jest to, co?Fuj ale je to zprzly tuch, snad zvenku odnekud, jaké jsou tu obchody?-nevymáchane,řekl jsemnenápadne a dal se krcil v tom prúhledne nenápadne. Hol, nevyprávěj už a zavři tu hubu hned, von vám zere sracky říkam, Vám, pravá hovna,Ty zeres sracky,co priznej se,ale hubu neotvíraj, se neopovaz.Fuj FRTFRTUF snad to ani není smrad-tu spozornel jsem-ty to s něčím míchaš snad?A řekni presto ty hnuse neobvyklej,řekni,bars co s tebe vytece,a pujdu hned pak domu, hnedka a vidím,ze vsichni blijou,vas hodim,sem tu autobusem,co, co to jsi?Sráky či něco ješte hnusnejšího,co si skrývaš do huby, copak je to tajemství?řekni!Nebo..a chtel mne seknou mísi s kolednickama, i já se stih uplznit a bach ho ťežítkem jak to prišlo všude prý až do krve,kapala prý ces balkon,rikali sousede,skúře řvali smradove, jsem jich počul těch slov, o ano, ďekuji za upřimnost, teď už vím, nu cožýe tí to vědeli neb myslili si svoje uz veky,nebyla to ta nevymáchanost, žadnej smrad, ja jasne slyšel snad 1000krát zopakovat, kym usnul od vysilení od vybavováni si osobních sporú,rodiče ať mlčí,jim neb hodim tež něco ťežkeho do hlavy, což ho mali oni uklidnit,ne snad,co ja za to moch,ze sem chteľ tak strašne poznat,poznam preče smrad noch, tak proč ne to?Ale teď vím, oni lidi, sousedé a mnohí, jichž sem neznal po hlasu, ni po dechu, ti jak jeden muž, sípali v ohluchu, co to je, co je to, ne to smrdí,pryč od tud! To samá krevná tekutina, snad tam nekoho pomlátili, ňakýho úbožáka to krevní tekutina cez balko se lije.Jiste je to tak, dále,dále,dál,snad zcela pryč,To smrdí, lidí to smrdí, tam se něco stalo, ubožak nekterej,ho rozmlátili.Utíkejme,fuj –ten sípot znel,jak když se něco venku semele, ja nemnel sil nazbyt však,tak se nezajímal,jedine,zaslusal sem:Puch smrti frsfrsFRTFRTUFhnnchch,Pro železo, toho vraždu si vychutnáme železnýma kovy,pekné kusy su to,pro netvoření a par konecních ran,jak od ňakýho světaborce.Tak lidi, utikejme pro železa a hor sa PUCH SMRTI smrade,první ranu kam ti dám, na papuli ti jiumístnim, rázním švihem bez hamby,ty pak uvidíš co je strašit lidi v nedeli.