Kráčej dál...(dělej!!)

Kráčej dál…

Už ani plakat nedokážu

Leda nad tím, jak zatracena jsem,

Leda nad tím, že svou duší tu tvou svážu.

Tak mi pomoz , do pekla mě vem.

Nebo na chvíli zapomenem na zlobu, zášť,

Po písečný pláži půjdem spolu.

Zlý časy zahalí nám tmavej plášť.

Sednem si k baru- ne k prázdnýmu stolu.

Na západ slunce, barvy třešňovýho koláče

-jak Hemingway by řekl asi-

hodiny budem se dívat-bude mi do pláče.

Ne ze smutku ale z krásy.

Po západu se sluncem budu se loučit hodiny.

A ještě s někým musím si sbohem dát,

Za horkých nocí nemůžu kvůli TOBĚ spát.

Už totiž nejsi jeden jediný.

Promiň. Tobě sbohem říkám.

Ne!! Neříkej to! Já před pravdou neutíkám.

Já ne, přece však za tu pravdu pykám.

Proč?!?

Možná podíl viny nesu v sobě.

Proto říkám:,,Nashledanou!Ne!Sbohem!!!

Ta chyba ta tkví ve mně v tobě.“

Pravdu máš, však neschodnem se v mnohém.

Neohlížej se. Nechci. Splň moje poslední přání.

Kráčej životem svým dál.

Zjistíš, co je pravé milování.

Kráčej dál přes prázdný sál.

Sálem rozběhnou se Tvoje kroky.

Já-v  koutku přikrčená, bys mě nespatřil,

Počítat budu dlouhé roky,

Roky strávené s Tebou-spoustu krásných chvil.

Kráčej dál…