špatné domění

nechápeš že žít bez tebe nemůžu,

po tváři kanou slzy, které nepřemůžu.

Já nechci být ta druhá v pořadí,

a dělat, že mi to nevadí.

Chci tě mít jen pro sebe,

ne jen svoje prosby křičet do nebe.

Neměli se nikdy dotknout naše rty,

proč jsme tam jen šli?!

znělo to tak krásně,

až neskutečně šťastně.

Znělo to jak v pohádce,

ale teď cítím se jak v ohrádce.

Tobězáleží jen na ní,

a já mam už dost toho hraní,

když mě před ní nezdravíš,

myslíš že mě tím nezraníš?!

Ale zraňuješ moje city,

které musí být před ní skryty.

Já cítím se jak v trní,

když ty si stále u ní.

Teď vizní to asi divně,

ale ty slova tenkrát zněli slibně!!!