Kopretinka

Na zeleném trávníku,

svíjím se v zármutku.

Jak bílé chmýří babího léta,

snášejí se andělé.

Mé slzy sestřelují šípy.

Slza slzu stíhá,

šíp se šípem protíná.

nenávist a zlost

ve mě kypí!

DOST!!!

Andělé již odletěli,

mého křiku se polekali.

Přes slepená víčka,

v mlhavém stínu,

vidím kopretinu.

Na žlutém středu sluneční paprsek,

jako odraz zlatého pírka.

Tají se mi dech

při pohledu na bělavá snítka.

Na ta snítka okvětních lístků,

kývajících se ve větru.

Zavírám oči.

Víčka mi těžknou.

Lidé oděni v černém,

zpívají píseň tesknou.

V srdci zůstane mi navždy

poslední vzpomínka,

má bílá kopretinka.

...