Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Včera večer

10. 05. 2005
0
1
1245
Autor
Elanor

Bez omluvy

Jak daleko měl od sebe oči,řidič, který mě milionkrát přejel ?

Jak nahlas zní křik holubí touhy? (když nese se mi nad hlavou v městě, v ulici jež válčí sama)

Rozkopaná ulice. Studenti opustili barikády. Jdou středem ulice a ty ruce uprostřed nespojí nikdy svými silami kontinenty.

Nahlédnu-li do okem ukradnu jim kus večera.

Za kmen svých víček schovám si ornament na stropě, když rozsvítili před večeří.

Čí křídla první vypelichají? Holubí či ta moje?

Strome, kořeny ne, dnes kmen ti závidím. Jsem osikou. Ač mé kořeny budou sebehlouběji, třesu se v rytmu kastanět. Jen uprostřed duše ta skleněná kostička…


1 názor

Zin
03. 10. 2009
Dát tip
I sklo s rostoucím teplem roztaje, když ho je dost.

Elanor
09. 02. 2006
Dát tip
depresivní!

zelva
08. 02. 2006
Dát tip
zajímavé

tuleň
12. 05. 2005
Dát tip
začátek se mi líbí, ale ten poslední řádek mi nějak uniká...

Elanor
12. 05. 2005
Dát tip
Ta kostička je něco jako červená niť, která se táhne mým životem. V jednom psychotestu jsem nakreslila jako vlastní popis skleněnou kostičku. Jsou to vlastnosti člověka uvnitř. Nevím, zda-li je ten výklad dostatečně pochopitelný, když tak podám i bližší vysvětlení :)

tuleň
12. 05. 2005
Dát tip
jasně, nějak tak jsem to pochopil už původně, ale prostě mi to tam nějak nesedí, ale co už...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru