VÍRA SPÁĆŮ

Sémě noci vyklíčilo za oknem

a peří z mých křídel těžkne olovem.

Barva vpitá do mé kůže

a na mých prstech

ulpívá na bílých zdech

domu,

kde spáči věří,

že se ráno neprobudí,

ukolébáni bezcenným štěstím.

Tma,

která ani není skutečnou tmou,

je zaplašena kapičkami světla,

které se ve zlomku milisekundy

rozprsknou v mých zorničkách.

V rohu sedí angorský králíček

se sklopenýma ušima.

Počkáš,

až lačně polknu

poslední kousek mandragory

a pak věnuješ svou hlavu na piedestal

nehledej zen, kde není