Pavlíně

Budu zpívat svoji píseň pro Pavlínu,
jelikož jí nikdo jiný nepěje,
o tom, že jí vlasy voní po jasmínu,
a když jsme spolu, tak na světě krásně je.

My dva už to spolu táhnem pěknou chvíli,
když jsem však chtěl, aby se mnou líhala,
vzdor receptům, jež se dříve osvědčily,
Pavlíně jsem musil zahrát Plíhala.

Pavlína má totiž v lásce písničkáře,
a tak když chci, aby se mi odkryla,
je potřeba vyndat ruku zpod polštáře
a zahrát jí píseň třeba od Kryla.

Když pod stromem spočineme v letním hicu,
Pavlína mi sladce šeptá do ouška,
neboť jsem jí předtím zahrál Nohavicu
a až skončíme, přidám píseň Janouška.

Pavlína má tu moc, že mě převychová,
nestane se, že mě s jinou načapá,
vyjímku má jenom Eva Henychová,
pod podmínkou, že pak přejdu na Čápa.

Každý večer táhne mě to za Pavlínou.
Bezeslovné vyprávění o ráji...
Nežli se však octnem spolu pod peřinou,
nedjříve jí tuhle píseň zahraji.

Tahle píseň patří jenom Pavlíně
za to, že mě nechává spát na klíně.

I dneska večer táhne mě to za Pavlínou...