Stvoření

Mrkvé kořeny

Po němém moři ryby v něm
k hladině stoupat k vzduchu stěn
a svými prsty drží hráz
pobřežím pohrnou se snáz.
Vzduch křídla ptákům nohám zem
stvoření vstává pod sluncem
a do oblaků písek vmést
zůstat se stálým, či se vznést?

Oči k slunci přivyknout
je vše co bylo, líný soud
a celek tisíc drobných změn
co člověk zdání pouhý sen
a za svítání nad pískem tím,
pobřežím běží nový stín.

Jsme z jedné hlíny
stvořená, stvoření
dotkni se hlíny
když toužíš
po pochopení.

---