Závod motokrosu

Pan Pavel spával obvykle docela klidně. Noční můry, nespavost nebo manželka jej netrápily. Ta teď ovšem trávila již třetí den na služební cestě a ačkoli si to nerad připouštěl, docela se začínal na její návrat těšit. Koneckonců, koho by bavilo večeřet stále párky s hořčicí a kečupem.
To, že se onen večer obracel v posteli a ne a ne usnout, přičítal právě zkaženému žaludku. Z pomyšlení na párek se mu už dělalo opravdu nevolno.
Nakonec usnul.
Ložnicí se rozezněl budík. Po paměti jej zamáčkl a vstal z postele. Podle letitého zvyku zamířil nejprve do kuchyně, kde zapnul rádio a začal si vařit kávu.
“Dnes večer v sedm hodin třicet minut se mohou příznivci českého motokrosu těšit na velké republikové finále, které bude naše sesterská televizní stanice Nova vysílat v nezkrácené podobě, a to...” oznamoval hlas moderátora. Pan Pavel se pousmál. Neuměl si představit, co by se muselo stát, aby přenos zmeškal. Motokros byl jeho životní hoby.
Snad to, že se do zpravodajství tak zaposlouchal, způsobilo, že v okamžiku, kdy doběhl na zastávku, ze které pravidelně odjížděl do práce, byl už autobus pryč. S pocitem rozladění si zavolal taxi.
Do práce však dorazil již s malým zpožděním, a tak jej neminulo několik sarkastických poznámek ze strany šéfa. Celé dopoledne nestálo za nic, na poradě byl duchem nepřítomen. Uvažoval, jestli bude při sledování večerního motokrosu opravdu nutné večeřet zase párky.
Návrat domů pro něho byl opravdovou úlevou. Na schodech se ještě pozdravil se starší řečnou sousedkou, která hned poté, co na pozdrav odpověděla, dodala: “A pořád ještě slaměný vdovec? Paní Zuzanka se ještě nevrátila, že?”
Byl rád, když odbylo půl sedmé a on smířeně zasedal k televizi nesa si s sebou tři párky ohřáté v mikrovlnné troubě.
Závod už od začátku neprobíhal podle jeho představ. Pilot favorizované stáje Peugeot se sice statečně držel, leč pouze v závěsu za prvním Renaultem. Psychické napětí nastřádané během celého dne došlo svého vrcholu. Pan Pavel zrudnul a zčervenal, načež začal vztekle klít. Ve chvíli, kdy komentátor nadšeným hlasem oznamoval vjezd jezdce stáje Renault do cíle na první pozici, zachvátila pana Pavla svíravá bolest na hrudi vystřelující do celého těla. Cítil jen, že bezmocně padá...

Probudil se celý zpocený. Budík již na celé kolo oznamoval, že je nejvyšší čas vstávat. Ještě trochu rozrušen z noční můry došel pan Pavel do kuchyně a po paměti zapnul rádio. Při větě: “Dnes večer v sedm hodin třicet minut...” ho polil studený pot. Nesmysl, to je jenom náhoda, vždyť na motokros se těším celý týden, není divu, že se mi o něm zdálo, uklidňoval rychle sám sebe. Přesto se svými zmatenými myšlenkami zdržel natolik, že autousová zastávka, na niž vzápetí dorazil, byla již prázdná. Sotva třesoucími se prsty ještě naťukal na displej mobilu číslo taxislužby a doufal, že nelibost šéfa jej již mine. Mýlil se. Přestože pan Pavel nepatřil ke chronickým nedochvilným, ani jeho šéfa nezastihlo ono ráno v nejpřívětivější náladě.
Žádný div, že na poradě skutečně nebyl duchem přítomen. Leč nepřemýšlel nad dnešní večeří, ale nad podivným snem, který se tak děsivým způsobem stával realitou. Zachvacovala ho čirá úzkost z pomyšlení, jak sen skončil. Dokázal si naprosto přesně vyavit tu svíravou bolest, ze které jej probudil zvuk budíku.
Když při příchodu domů potkal na schodech sousedku, její dotaz ohledně manželčiny nepřítomnosti jej už ani nepřekvapil, ba ani nevyděsil. Odpověděl s naprosto stoickým výrazem ve tváři, až se ta dobrá žena polekala, jestli jindy tak milému sousedovi není nevolno.
Na přímý přenos motokrosových závodů se již netěšil. Cítil ale, že nedokáže televizi nezapnout. Chvíli otálel, ale nakonec podlehl. Komentátor právě oznamoval vedení pilota stáje Renault. Pana Pavla zachvátila panika a čistá hrůza. Proboha, je mi třiatřicet! Já přece nemůžu umřít! Vždyť přece žiju spořádaný a zcela běžný život, s manželkou se sice poslední dobou občas chytneme kvůli kdejaké hlouposti, ale tohle přece ne!
Náhle ji viděl stojící v černém kostýmu okolo vykopaného hrobu, uprostřed truchlících příbuzných, přátel, kolegů a známých. A při vzlyku své tchyně: “Takový dobrý, mladý musel umřít!”, se zhroutil bez jediného slova či výkřiku bolesti na pohovku.
Právě v okamžiku, kdy komentátor vzrušeným hlasem oznamoval vitězství, ve které už žádný divák nevěřil, vítězství jezdce stáje Peugeot.

---