Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChorály, prohráli jsme
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
pro miroslava kohna (19.5.1985-21.10.2001) k dvacátým narozeninám, kterých se bohužel nedožil.. individualita není ani nemoc.. ani zločin.. opustil nás dobit smíchem mladých vran, nezanechal nikoho komu by se mohl cítit zavázan naopak desítky těch co by se měly cítit zavázány jemu smrt všemu odlišnému.. to je zákon kolektivu proto se nestyďte do něj nezapadat děkuji When you walk through a storm Hold your head up high, And don\'t be afraid of the dark. At the end of a storm, There\'s a golden sky, And the sweet silver song of a lark. Walk on through the wind, Walk on through the rain, Though your dreams be tossed and blown... Walk on, walk on, with hope in your heart, And you\'ll never walk alone... You\'ll never walk alone. Walk on, walk on, with hope in your heart, And you\'ll never walk alone... You\'ll never walk alone -Liverpool Fans; You will never walk alone Manchmal läuft es wie im märchen wo\'s immer gut ausgeht wo alles eine füngung hat Und man von schicksal spricht Und weil du gerade glücklich bist Glaubst du ans happy end es ist schön, wenn du sagst, dass du mich liebst Auch wenn ich dabei denk: Alles wird vorübergehen du denkst, dass du ewig lebst Dass du hier sicher bist mit all den vielen netten freunden Den lieben menschem um dich Wenn der boden unter deinen füßen bricht gibt\'s keinen haltegriff ob du loslässt oder ob du kämpfst es reißt dich einfach mit Alles wird vorübergehen die gute und die schwere zeit Nichts bleibt jemals stehen eine hand voll glück reicht nie für zwei Man müss nehmen, was man kriegt Ich hab keine angst zu sterben Solange du bei mir bist Doch halt dich an meiner liebe fest -Die Toten Hosen;Alles wird vorübergehen;Rock am Ring 2004 (2004)
Společensky neúnosný
vepsali Ti mezi pomyslné tůně Tvého pohledu,
Tvé projevy vášně nořívali do ledu
ač nutili Tě chyby příliš tvrdě splácet
stejně nezačal ses kácet
můj hluboký obdiv
smát se, tos uměl nejlíp ze všech lidí co jsem znal
nenáviděls pokrytectví a šepot v dešti, křičels kdyžs je rozenal
nástroji jimiž se dnes lidé kleští, Ti brali jedno po druhém
sukničkář, vypálili Ti přes lýtka
když kdejaká tvá povídka
byla brána biograficky, tedy zcela špatně
trvalé bydliště mívals tehdy na dně
a zkalené řečíště Nilu, byla poslední věc
o které jsi mi říkal, marně se snažíce naučit mě psát
trpělivý učitel, obětavý kamarád
jakkoliv můžeš být silný
jednou Ti stejně naloží na záda kříž
který již nebudeš moct nést dál
stíny ve tvářích, jak klenby katedrál
nezapláčeš jim
né, že bych věřil
já to vím
viděl jsem totiž jak jsi mírně pokleskl
pod břemenem které by mě rozmáčklo jako brouka
tvůj výraz ponoukal do boje, jaks bílé závoje měnil v krvavé cáry
broukal sis svou oblíbenou píseň, po kolenou,přemáhaje tíseň
že přec jsi člověk
že Tě porazí, že Tě poníží
před Tebou do sazí
tehdy pak zazvonily zvony
a mezi domy
nesli Tvoje tělo bez Tebe
a až Čas zaklepe na Ty moje dveře
tak věřím že tu další peřej
sjedu s Tebou, příteli
pohřbili Tě v neděli
a kříž, co jsem nesl před máry
pálil v rukou
jak mi tváře hořely,poklonili se Ti i kostely
oči mi vytekly, rozbodány komáry
ačs chtěl aby jsme se zasmáli
jen truchlivé chorály nad Tvou tváří zněly
tehdy jsme prohráli,příteli