robbed

Jednoho dne v parku, u prodejny párků,

překvapil mě  ňákej muž, tím že mi dal na krk nůž.

Nabídl mi dobrý obchod.“ Naval prachy! Dej si vodchod!“

O svůj život sem se bál, a tak prachy sem mu dal.

Pustil mě a běžel pryč, ale já popadnul tyč,

a utíkal rychle za ním, a začal ho děsit řvaním.

Řval sem jako lev či puma, trápila mě odcizená suma.

Pěti místná myslim byla, co je to pro Gatese Billa?

Ale pro mě je to mnoho, střádal jsem ji  příliš dlouho.

Než bych si ji nechal vzít, instinkt říká .“ Jdi se bít!“

A proto, já se o ni bíti budu, a poběžím za nim bez náznaku studu.

Kdysi jsem byl běžec zdatný, teď je mi to však prd platný,

neboť on je rychlý dosti, je to k pláči a i k zlosti,

že jsem přestal sportovat, svoji výdrž trénovat.

Teď běžim jak líná mrcha, moje síla z těla prchá.

I on prchá přede mnou, nemohu dech popadnout.

Zastavuji, on dál běží, ale v tom na zemi leží,

neboť si šláp na tkaničku, upad hubou na travičku.

Nemá šanci utýct pryč, stojím nad ním v ruce tyč.

Škemrat začal o milost, ale já mam na něj zlost,

beru prachy kopu do něj, úder tyčí a je po něm.

Zabil jsem ho v rozčílení, živý byl a teď už není.

Mě okrádat se nevyplácí, okraden já nervy ztrácím,

soudce Lynč se ze mě stává, kašlu na tvá lidská práva.