Národní hrdost aneb já jsem Čech a kdo je víc

Co pro nás znamená být hrdý na svoji zem?  Jsou to pouhá slova, kterými si malý a v minulosti často utlačovaný národ vydobývá své místo mezi ostatními státy?  Možná máme „plnou  pusu“ hrdosti, když naši sportovci zvítězí v nějaké prestižní světové soutěži.  Ale už se tak často za sebe nebijeme, když nás někdo napadá. Někteří s tím dokonce souhlasí. Nedávno na naši adresu zazněla tvrdá kritika ze strany Německa kvůli odkrytí Benešovy sochy. Tvrdí, že odsunutí Sudetských Němců z pohraničí byla největší etnická čistka 20. století.  Což ze strany Německa nezní zrovna přesvědčivě. Chtějí, abychom sochu odstranili? Nebo abychom se jim omluvili za to, že museli opustit okupované území? První chybu v tomto směru udělal již Václav Havel, který se Sudetským Němcům omluvil.  A následně mi krev rozproudil redaktor Mladé fronty, který je přesvědčen, že bychom se měli omluvit stejně jako Němci. Nicméně jeho názory pro mě také nejsou dostatečně přesvědčivé, protože tento deník již několik let leží v rukou německého kapitálu a spousta kvalitních žurnalistů již její palubu opustila. Proč by měla být provokace odkrytí sochy našeho prezidenta? My si Beneše vážíme, přestože je dnes diskutabilní postavou.

Domnívám se tedy, že je velice důležité být hrdý na to, kým jsem. Myslím, že vina za naše pokleslé sebevědomí leží na bedrech totality a hlavně Sovětského svazu. V minulosti jsme museli poslouchat příkazy z Moskvy. Když se jim nelíbilo co se tu děje my jsme sklonili hřbet a poslouchali jako hodinky jinak by se nám to nemuselo vyplatit. Snad ze zvyku jsme tedy po revoluci začali tonout pro vše americké. Vždyť nepotřebujeme žít a chovat se podle cizí kultury! My máme kulturu formovanou mnoha stoletími, ale také mnoha cizími vlivy.

Naši kulturu všeobecně formují v poslední době média  a to zejména televize, rádio a denní periodika. Na našich stáncích se již bohužel nevyskytuje mnoho seriózních periodik. Většina z nich má zahraniční finanční účast a tak se „holt“ páni novináři musí ohlížet na přání pánů majitelů. A to zejména německých pánů majitelů. V mnoha denních tiskovinách se vyskytují témata typu : Přibrala René Zelwelgrová? (Mfd) apod. Koho to zajímá? No bohužel většinu lidí, kteří si raději přečtou bulvární článek u kterého nemusejí přemýšlet než článek, který vypráví o tunelářích a zlatokopech, kteří na nás vydělávají.  Stejně tak v televizi, komerční televize vysílají telenovely, seriály o 300 dílech a jejich výrazové prostředky se omezují na velmi obecnou češtinu, která do sdělovacích prostředků nepatří. Hrají na líbivost, přiblížení se divákovi a na jazyk, který bude přístupný všem. Můžeme se s tím spokojit?  V mnoha vyspělých zemích to není dnes asi jinak, ale oni mají alespoň svá periodika, která hájí zájmy jejich. Ony totiž i historické interpretace jsou někdy dost poopravené a snaží se vrýt se nám pod kůži.

Moje generace přemýšlí o těchto věcech zřídka. Když si vybavím reprezentativní vzorek lidí od 16 do zhruba 19 let, tak si nejsem jistá tím, jak to s námi dopadne. Většina z nich je sice velice ambiciózní, ale ve směru získat dobré zaměstnání za hodně peněz a minimální množství odvedené práce. Nepřemýšlí, jak v nás vzbudit hrdost, kterou byla velmi postihnuta spíš generace našich předků. Ti si uvědomovali víc než my, jak důležitá je naše kultura a v neposlední řadě náš jazyk. Čeština je krásný a bohatý jazyk, díla našich předních autorů byla vydána v mnoha světových jazycích. Je spousta osobností na které bych mohla odkazovat.  Chci, abychom si naši kulturu vytvářeli sami, abychom měli své názory. A abychom měli v budoucnu potřebu sdělit, že se nám něco nelíbí, ne jen bezmocně přihlížet.  Nebo se nezajímat o dění ve státě. Možná nemáme potřebu dnes bojovat, protože náš stát a samostatnost už nám vydobyl někdo jiný. Dnes žijeme v multikulturním prostředí ve kterém je snad ještě důležitější zachovat si vědomí o naší řeči, kultuře a hudbě. Nesmíme se poddávat cizím vlivům. Tím neříkám, že bychom je měli odsuzovat. Jen si zachovat sami sebe.

Musíme vědět, že se nemáme za co stydět. Jsme národ pracovitý, který má ve svých řadách šikovné lidi, kteří si poradí snad se vším. No a bohužel také umí všechno obejít.J