Pomalu ztrácí se?

Před trubicí s barvami seděl požírán larvami. Larvami červů vševědoucích i pomyslné zdi požírajících.

Neviditelnou pavučinou spojení mluví spolu lidské bytosti. Možná jen světlušek plavné rojení je naplní do nuzné sytosti mezibytostných vztahů. Brouzdavým večerem zkoušení sedí strnule, do světla zírají. Podmanivým svítáním ničení strnule zírají, sedí a zmírají v náručí fotonových tahů.

---