Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

± JEDEN STRACH

22. 05. 2005
0
0
395
Autor
toMKo

Dnes ráno jsem se vzbudil
a náhle jsem byl cizí
Cizí ve svém vlastním světě,
ale ten svět už ani vlastně nebyl můj.
 
Cítím se být v cizí kůži
a ta ne, není má
vše je pro mě neznámé a cizí
jsem ztracen ve vlastním světě.
 
Ztratil jsem poslední co mi bylo blízké,
to blízké známé a hřejivé
se mě ztratilo a dál, dál už jen chlad
studený chlad
 
Chutnající po arsénu
se stejnou jedovatostí
a záští se mi vlévá do krve
a krev není dál už rudá.
 
Blyští se chladný leskem oceli
kterou ůder jen pohladí
ocel nic nezebe nic nehřeje.
 
Ale já chci cítit teplo,
teplo ženy když vedle mne usíná
nic jej nenahradí.
 
Když postel chladná je
I satan slzu uroní.
 
Miluji usínat vedle ženy
jen koutkem oka a jako by potají
sledovat jak se víčka svírají.
Jak klidně a něžně klesá a zase stupá její hruď
ten klid a něhu až dech se zatají.
Jak já toužím po lásce
po něze a po soucitu,
ja opravdu nechci moc
jen lásku dávat a brát.
 
Chcit ji tak moc až mám z toho strach
když není
hledám tak, až kalí se mně zrak.
 
A když ji mám přímo na dlani
strach mně mi zabrání.
Milovat bez obav.
 
Láska se strachem
je láskou ve strach
a milovat strach…?
 
Já chci milovat ženu,
ženu čistou hodnou a křechkou
,kterou bych bránil
před zlem všeho světa
já muž, já hrdina
já ochránce rodiného krbu.
 
Už se ztrácím nevím kudy dál,
jdu jen tiše, po lese.
Vyprázdil jsem si hlavu
ni jedna myšlemka v ni není
a přesto lžu, lžu sám sobě.
 
A to je nat om to nejhorší
mám v hlavě spoustu myšlenek
ani na jednu se soustředit
a ani jednu opustit.
Ne to nrdokážu.
 
Myšlenky létají hlavou jedna přes druhou
dohromady tvoří černý mrak
černý mrak myšlenek kalí zrak,
už nevidím tu krásu kolem mě
i to nejjasnější světlo,
je jen tmou.
 
Ale i ta může být nadějí
naděje?nadějě!
kdepak, je? Ne, není.
 
Promě už není naděje
šrámy na duši
se nesčítají jako kuličky počítadla.
Jen hloub a hloub se řezají.
 
Duše rozervaná v cáry,
co zbývá z ni?
Jen kupka špinavých hadrů
stačí vzít smeták a lopatku.
 
Černý havran zakráká,
svou smutnou píseň žalostnou.
Cáry duše získají věčný klid
Jak bych ho chtěl mít!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru