Stín

Tiše jen tiše nezbudit stín,

zatím si bláhově spí.

Tam dole se zavřenýma očima,

nic hlupák zatím netuší.

Nic co přijde již brzy,

až lidé jinak hluší,

uroní kapky slzí.

Spí spí sladce a hloupě

v kolíbce která se nehoupe,

z peřinek dračí má doupě,

netuší co brzy se stane.

Je mým stínem z masa a krve

ó ano z krve kterou brzy spatřím.

hloupě se o život rve

a já vím že teď už opět nespím

Jako vždy dostane za svůj pláč

trochu jídla

a já jdu opět spát

k svým hloupým snům o pomstě

a o radosti kterou sdílím se svým stínem.