O Palcích

Malý a velký palec se navzájem požírali a hleděli na slunce, které mělo úplně jiné pohlaví a svítilo převelice. Viděli samé LSD Pictures, protože měli velkou hlavu. Nafoukla se barevnými balonky. Jo, a byla fakt naprosto krásná a milovaná všemi penály. Nejen tím doktorem, ale i létajícími ptáky, tučňáky a taky tuňáky. Chtělo se jim létat. HA HA.

„ A teď něco úplně nového od naší kamarádky slívy,“ křičeli, protože si mysleli. Mysleli na Tečku v mrazničce v agonii mravenčích nožek. Nejenže to, ale i „to je dobrý“ Ukazatel jim to ukázal. Napsal tam čísla stran a bylo mu to úplně jedno, protože to stejně nikdo neviděl, což  se Triple  „Exhiboušovi“ Crayonovi nelíbilo……

Malý palec se zvedl a uzřel velké chlupaté ruce. Na rukou byly opravdové chlupy, byl jich sudý počet a začly skučet. Bylo to tak velice vtipné a divné. Jako kdyby tam přišel Alois „shoď tu židli“  Hajler, nicméně tam nepřišel a byl mrtvý a tichý. J jako Wandal. V ulicích, které se na nás dívaly, plné kuřat a grafitti (?) Milují se a hulí drahé posvátné věci. „Ve vědeckých sférách to nazýváme syndrom zkouřeného kuřete,“ poznamenal vědec. Bylo to děsivé a chlupaté, jako když 3322 „to už bude mrtvej, drahoušku“ soubor zezelenal závistí. Je to veliké. Malý hlod se zabydlel v lastuni mrtvých klobouků. Tam totiž žádné palce nesoudily a bez cenzury je klobouk živ. Jo, jenže cenzura tu byla a klobouk mrkev. Cha, palce byly šťastné a zelenorůžové. V té listině se nic nepíše. „HaHaHa,“ zasmál se modus a ubalil si brko. Bylo to velice psycho. Jako Lennon.