Podzimní královna

To vítr schazuje
z větví terče
ohněm barevné šaty obléká
přechází odevšad
a není jen hercem
jen jednou v roce zdaleka.
Ne nestisknu Ti
hrdlo rukou
a nebudu ani ten
kdo pohladí tě sněhem
to raděj poezií
roztříštěn
než smíříš flétnu
stehem svého roucha.
je čas vypřáhnout koně
a mě svaž do opratí
zas budu čekat
na padající list.
Až vykoupu tě v révě
v hrdle ti vyschne jaro
podkova jazyka tlačí
s létem omládneš
než sundáš si šaty.

---