Pronásledován

V úzkosti běží ponurou noční ulicí,

stíhá mě stín se sekyrou či palicí.

Nevím,zda to není jen paranoia moje,

zadýchaný za sebe křičím:“Kdo je?“

Nijaká odpověd´se ozývá-jen kroky,

mám chuť schovat se do nejbližší stoky.

Lampy naneštěstí jsou zhaslé,

postava za mnou je asi znavena-jeví se sklesle.

Ale úsilí mě dohnat nevzdává ten děs,

na rohu ulice vyděsí mě bez domova pes.

Už dochází mi sil-potácím se po zdech,

v zádech slyším jen sípavý povzdech.

Dohnal mě již chlap jak hora,

já krčím se a vzhlížím zdola.

V tom na mě promluví:“Já dohnal sem vás pešky.“

„V hostinci U vola zapomněl jste si deštník.“

---