Útěk

Farewell.

Nekonečná temnota.
Svět se utápí ve vlastní krvi.
Zhoršené vnímání a smíšené pocity, vedle postele leží na stolku krabička prášků.
Na spaní.
Žádná bolest, jen nádherný spánek a únik do čistoty .
Čistoty nicoty.
Už žádná bolest, smutek, zrady ani "ne", jen nekonečné světlo a všeobjímající harmonie.
Venku je již tma.
Závěsy jsou roztažené a do místnosti proniká tlumené světlo pouličních lamp smíšené s falešnou měsíční září.
Měsíc, který byl symbolem mé moci a síly bude i symbolem navždy vrytým do samé mé podstaty. Bude svědkem konce... či snad možná začátku?
Zhmotněné ticho přerušilo zašustění folie.
Jeden za druhým opuštějí prášky svou plástev a mizí v útrobách.
V útrobách někoho kdo trpěl příliš mnoho za příliš krátkou dobu.

Pomalu ulehá na postel a poslední slza mu skane na tvář.

---