Temnota hvězd

Mlčí můj otec,
do dáli znějí jeho slova,
zlomen je meč, padl mocný král,
ach, ano, miluji verše ticha,
a nalezl jsem krásy skvostné grál.

Vychází slunce pod oblohou letní,
výská si jinoch, mladá dívka plesá,
obchází měsíc, oblaka plují tichá,
dýchá se lehce a muži usínají v sněhu,
v bělostném sněhu, kdy cítí hebkou něhu.

Vysvitly hvězdy, rotuje svastika,
miluji dívku, ona mi utíká,
zvedá se skála, spadá tu roklina,
když slunce vychází, růže nebe protíná.

Dlouhými trny ruku moji bodá,
kde je ten cit skvostný, kde je duše čistá,
kde plyne voda, vodopádem padá,
kde se skví pustá pláň, celá poklidná.

Malými doušky víno z číše piji,
ve chvíli poslední v kruhu oheň hoří,
pod lavicí Boha andělé se koří,
starci se v milosti silně v prsa bijí.

---