Může se stát to

Má první úvaha napsaná skoro před rokem... Poslala jsem ji do jedné soutěže... ani se nedivím, že jsem nevyhrála.

Téma budoucnost je vždy velmi ožehavá záležitost. Nikdo z nás nemůže vědět, co se stane. Ale lidé se pořád snaží proniknout do budoucnosti. Teď i dříve. Co si asi mysleli lidé na začátku minulého století? Že se svět bude hemžit kovovými roboty, lidé budou žít ve vesmíru, a že objevíme mimozemské civilizace? Možná. A nemyslí si to lidé (alespoň někteří) dodnes? Pravdou zůstává, že se některá proroctví opravdu splnila. Lidé mají tendenci plnit to, na co myslí. Dnes, v roce 2000, se ohlížíme zpět a říkáme, jak jsme skvělí, jak napravíme vše, co jsme zkazili... Ale nejsme schopni to splnit. V podstatě existují dvě vize budoucnosti: dobrá a špatná. Lidé se dělí na pesimisty a optimisty. Jsou ale také lidé, kteří se bojí nahlédnout do budoucnosti. Těmi se však zabývat nebudeme. Nemají totiž žádnou představu o budoucím světě, jejich pohledem se nedá nahlédnout vpřed. Optimisté: Mají sklon dívat se na svět přes růžové brýle. Pro ty je budoucnost přinejmenším lákavá. Vezměme si třeba možnost rozvoje vědy, lékařství, kultury a mnoha dalších oborů. Můžeme opravdu příjít na to, jak vyzrát na nemoci jako je AIDS, rakovina a spousta dalších. Klonování člověka nebude problém a my budeme moci žít déle. Lidé budou chytřejší, lepší a odolnější než dřív. Ano, sice nám dojdou různé suroviny, jenže my se vrátíme k přírodě a ta nás zachrání. Budeme jezdit na koních, zlepší se životní prostředí, prodlouží se délka života a všichni budou spokojení. Snad kromě pár bručounů, kteří budou vzpomínat na staré časy, jak to tu bývalo hezky zasmogované a zamořené, a že teď už to prostě není ono. V budoucnu se nám nabízí desítky eventualit. Jak nahradit bezín a naftu? Jak se dostat dál, až za hranice možností? Jak si poradit s obrovskou populací? Kolik lidí bude Země schopna uživit? Tyto otázky trápí mnho lidí. Už teď se snažíme, pachtíme a bádáme. A protože jsme optimisté, věříme, že to dobře dopadne. Pesimisté: Ti se naopak na všechno dívají z té horší stránky a opravdu se jim zdá, že je po jejich. Země spěje ke zkáze, válčí se, vraždí, krade a znásilňuje. Vidí na světě jen to horší a od budoucnosti nic lepšího neočekávají. Podívejme se tedy na svět jejich očima... Dojdou nám suroviny, myslí si, a my budeme muset udělat krok zpět, protože krok vpřed už nebudeme moci udělat.Všechno je špatně. Dojde k mnoha válkám, bude zabito mnoho lidí, zničeno mnoho cenných věcí. Lidé se budou nenávidět (ostatně - nenávidí se už teď). Možné je i to, že se vůbec konce dalšího století nedožijeme. Vždyť Země drží jen na dobré slovo a o to je celkem nouze. Ach ano, nemůžeme přece zapomenout na všechny ty viry číhající v ledovcích, připraveny nás napadnout. Lidé se neubrání prastarým virům. Nastane globální oteplení, nemluvě o stavu životního prostředí. Nizozemí bude zaplaveno, čímž nastanou problémy s miliony lidí, kteří nebudou mít kam jít. Kvůli nedostatku surovin se civilizace zhroutí. Vyspělé země se neuživí a vymře polovina lisdstva. Když se to tak vezme, nejlépe na tom bude Afrika. Tam se totiž už nebude mít co zhoršovat. Inu, vize budoucnosti není lákavá, ale co s tím naděláme. Tak vidí různí lidé dnešní a budoucí svět. Naštěstí se většina lidí pohybuje mezi pesimismen a optimismem. Zajímavé je, že oba, pesimista i optimista, mohou mít pravdu. Může se stát jedno, druhé, oboje nebo dokonce něco úplně jiného. V tom spočívá krása i hrůza budoucnosti...

---