Jen takové zamyšlení...

\\\"Své dílo jsem ukázal dospělým, jestli jim nahání strach. \\\"Proč by nám měl nahánět strach klobouk?\\\" Jenže to nebyl klobouk.Byl to hroznýš, který spolknul hada. -Malý princ, Antoine de Saint - Exupery

Za svými verši
stojím si.
Ne však pevně,
rovnováhu ztrácím občas
na vratkém dřevě, či kameni?

Že nerozhodná jsem, to zdání by mohl vzbudit můj verš.
Je to však pravda? Není v mé moci posoudit.
Nechci, abych byla živý terč.
Ublížená, i tak se cítím. Život není fér!
A já to již dlouho vím - přesto nesmířím se s tím.
Občas rým, někdy symsl postrádám
ten kdo mě však zná, ví že přes čas ubíhám.
Jako po vodě, jako po zvěři.
Toť stejné pro mě je.
Jsem obyčejný člověk - nemyslete si
velkou ze sebe nedělám, jen realitu
zažít prosím nechci.
To je pro mě krásné - snít, domýšlet
nechat fantasii letět, aby byla volná
jako včela, které kolem mě právě proletěla.
Pak přec všechno bude možné!
A když věřit přestaneš, co znamenat to bude?
Zmatená, to stejné pro mnoho lidí je.
Všichni postrádají jistotu, pro můj svět fantasie též.
Je to jenom svět, nebo i víc?
Třeba do života, zasáhl mi i tvůj líc?
Kdybys chtěl, vidět můžeš všechny
spatřit lásku v hmotném světle
nenávist má také podobu, chceš poznat vránu na střeše?
Možná, nesmyslná se zdá.
Není to tak.
Jen nespokojena jsem, že lidé utíkají.
Nechtějí - nemohou - nevidí - neposlouchají.
A pak jen stěžují, život pro ně SMYSL nemá.
Smysl ten samý, jenž ve fantasii mám.
Najdi svůj smysl.
Ucítíš vůni smíchu.
Nahmatáš si krásu.
Uvidíš i radost.

Je to ono?

---