Anděl vs. Archanděl

Leží celý pochroumaný,

Bůh mu ztrhal křídla.

Na věky je odsouzený,

v ruce drží rydla.

Rozryl Bohu bránu

do těch jeho nebes.

Probudil se k ránu,

Bůh mu řek – Sem nelez!

Teď tu sedí pod stromem,

má strach co jen přijde.

Rozloučil se ze svým domem,

Bůh mu řek, že pojde.

Tak tu pláče, neví coby,

hledá, jak by to jen šlo.

Prodrat se do další doby,

aby mu srdce nevyschlo.

Něžně ho jen oslovila,

přisedla si vedle něj.

Po křídlech ho pohladila,

řekla mu – Tak se směj!

Pohlédl jí do očí,

rozzářil se úsměv.

Náhle svraštil obočí,

pro ni to byl uděv.

Hladila ho po tváři,

ptala co se stalo?

On se jen tak zatvářil,

lehce ji to vzalo.

Chtěl být teďka sám,

prudce roztáhl křídla.

Ona se však nelekla,

ani se neohlídla.

Zvedl pomalu hlavu,

lehce si ji prohlížel.

Byla krásná a bílá,

kousíček k ní popošel.

Obejmul ji, nejdřív zlehka,

cítil, že mu chce pomoct.

Začali se spolu mazlit,

chtěl ji stále moc a moc.

Ona anděl, on byl taky,

začali se milovat.

Mazlili a líbali se,

zlo, to chtěli pochovat.

Pohladil ji po vlasech,

slyšel její rychlí vzdech.

Dal ji pusu na čelo,

jako kdyby zahřmělo.

Hladil ji po celém těle,

A nechtěl ji jen do postele.

Chtěl ji jenom dobro dělat,

ani jeden toho nechtěl nechat.

Doufal, že se jí to líbí,

tak nabíral další síly.

Začali se objímat,

ničeho si nevšímat.

Tak pevně a vášnivě,

přec něžně a mrazivě.

Začala ho lehce škádlit.

on ji chtěl jen pořád hladit.

Líbat její krásné tělo,

v mozku se mu zatemnilo.

Před očima jenom ji,

řekl – Já tě miluji!

Odpověď – Já tebe taky!

setkali se jejich zraky.

Řekla, že už pryč jít musí,

on, že ji však nepropustí.

Uchopil ji do náruče,

doufal že nebudou křeče.

Roztáhl svá velká křídla,

ona ho jen políbila.

Zkusil, jestli může létat,

začala mu vlasy splétat.

Do dáli s ní odletěl,

pomalu se stmívalo.

Do lesa s ní zaletěl.

co se tam jen skrývalo?

Palouček, jen plný mechu,

koukala se bez povzdechu.

Na obloze svítili hvězdy,

nebylo tu žádné cesty.

Lehli si tam do trávy,

bez Boha a bez slávy.

Pomalu ji začal svlékat,

ona se však začla lekat.

Uklidnil ji pohledem,

necítil se podveden.

Odhalil ji ňadro, poté druhé,

byla krásná, čekala co teď bude?

Líbal ji po celém těle,

ona se tvářila směle.

Najednou ho přitáhla k sobě,

řekla mu – Já věřím tobě!

Svlékla se celá,

on jenom koukal.

Stála tam nahá,

on stále doufal.

Řitulila se k němu,

hladila ho všude.

On pocítil změnu,

myslel, že to pujde.

Po chvilce času,

byli oba nazí,

Netušili zkázu.

za nimi stáli vrazi