Ráno

Na stole mi stojí hrnek s kafem. Je na něm veliké rudé srdce s nápisem „Dobré ráno miláčku“. Je fakt dobrý. Z hrnku se kouří a příjemně to voní. Zabořím do něj lžičku a po hladině se rozběhnou kruhy. Je to vlastně takovej malej rybník. Rybník kafe. Vytáhnu lžičku a prohlížím si kávovou sedlinu. Připomíná mi tak trochu hovno, a tak trochu moje svědomí. Vím, že to, co jsem ti včera řekl, bolelo, ale už to nejde vzít zpět. Ani ty nemůžeš vzít zpět svoje slova. Obracím zamyšleně stránky včerejších novin a usrkávám z hrnečku. Jsi ještě v posteli, když já vstávám. Trochu zavrníš a otočíš se na druhý bok. Cítím jak se mi v žaludku rozlévá příjemné teplo. Ještě jeden lok, podrbat psa, zavřít fretku a kanára. Pokud nebude už jen fretka a peří. Pak vystartuju na autobus. Třeba bude řidič vyprávět sprostý vtipy jako minule. Je to docela příjemný takhle po ránu. Rozjede autobus, pustí to z kopce ke Slavkovu, otočí se dozadu a řekne: „A tuhle znáte?“ Nebo pojede někdo jinej. Jednou rukou drbu psa a druhou dopíjím kafe. Kanárka ještě máme. Dobré ráno miláčku.

---