Jsem taky jenom hokejista

Já nevím. Seděla tam sama, opuštěná. Nebo chtěla být smutná. Já nevím, ale bylo mi jí líto. A taky připomínala mě. Seděl jsem v rohu, osamělý. Bylo pozdě večer. Smutek se přímo nabízel. Ale pokud se sejdou oči dvou trosečníků, měli by se milovat. A ona se podívala.
Musela několikrát mrknout, abych se odhodlal a šel k ní. Koupil jsem jí pivo, usmál se a chtěl ji držet za ruku. Mrkla.
Já vydechl a napil se jejího piva. Zatočila se mi hlava a když jsem se vrátil, líbala mě. Nebo moje opilá ústa líbala ji. Já nevím. Mrkali jsme.
Tiskla se ke mně a chtěla hladit. Chtěla hodně a já se bál, že nemám příliš co nabídnout. Alkoholu té noci naštěstí bylo dost. Ale s každým dotykem, políbením a na chvilku zavřeným víčkem jsem střízlivěl a opájel se něčím. Něčím jiným než pivem.
Byla stále krásnější.
Stále blíž a blíž. Blížila se půlnoc.
Sklouzli jsme pod stůl. Byla tma a ona v té noci nahá. Cítil jsem tu nahotu a voněla krásně.

Milovali jsme se. Ještě dlouho o sebe mrkali.
A chtěla hladit. Hodně hladit. Přehlušit pláč a nebýt sama.
Vzdychala, já chřadnul pod náporem veškeré té něhy pod stolem. Nebyl to velký stůl a chvěl se také.
Těla chtěla řvát vzrušením, tak jsme je tišili polibky. A mrkali stále intenzivněji a rychleji až se oči obrátily v sloup. Vydechnutí.
Pak jsme jen dýchali a koukali do stolu nad námi. Byl nasáklý krásou z té noci.
Cokoliv potom bylo všední.
Rozloučili jsme se bez pozdravu.
Třeba jednou, náhodou se zase sejdeme a budem se milovat pod stolem.