DÉŠŤ

Kdybych si na internetu nepřečetl, že prší, ani bych to nevěděl. Stejně jako ostatních 200 miliard lidí sedím ve své obytné buňce a moje spojení se světem má jméno internet. Sedím 100 metrů nad zemí. Je to vysoko, tak vysoko, že bych měl mít rozhled po celém kraji. Ale nevidím ani déšť. Moje obytná buňka má 3 stěny a 1 obrazovku. Obrovský terminál je jediným zdrojem světla v mém jediném soukromém prostoru na celém světě. Až mě můj počítač nakrmí potřebnými informacemi, půjdu spát. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, viděl jsem otevřené nebe - ale nepršelo. 200 miliard duší hledí do monitoru a až obrazovky pohasnou, půjdou spát. Budou celkem spokojení. Z internetu se přece dozvěděli všechno. Vědí, že dnes večer pršelo a budou si to pamatovat i zítra, až se jich na to při kontrole zeptají. Viděl však někdo z nich déšť? Videl vůbec někdo někdy déšť? Ráno vstanu a půjdu do práce. Budu se usmívat. Budu přece vědět, že minulý den pršelo. Přečetl jsem si to na internetu. Vstal jsem a šel jsem do práce. Teď už ale nejsem v práci, sedím v likvidační jednotce a za 5 minut přestanu existovat. Neprošel jsem totiž informační kontrolou. Zeptali se mě, co je to déšť.

---