Nechuť

"Dáš si sendwich?"
"Ne."
"Nechceš bonbón?"
"Neotravuj."
"Jsi dost protivná."
"No a?"
"Chováš se trapně."
"Ty jsi trapnej."
"Na tom něco je." odpověděl a zakousl se do kusu chleba. "Hmmm, dóbrý."
"Jo? A nezapomněls tam dát ten kečup, o kterém jsem ti řekla, abys ho vyhodil?"
"O co ti jde? Za to kino sem se ti už omluvil a navíc to ani nebyla moje chyba." prohlížel si v ruce zaujatě pečivo.
"Cože?" otočila k němu hlavu a on spatřil ten krasný obličejíček s miloučkým nosánkem, očička, které se právě nevraživě dívala a leskla se nenávistí. Laskavé myšlenky nahradily rozpaky.
"No kdybys mi ten lístek..." začal nervózně.
"Tak počkat, já si udělám.... TY mi uděláš trapas před celým obecenstvem, před mými přáteli, a ty máš ještě tu drzost říct, že si za to můžu sama? Vůbec nechápu, proč..."
"...proč se mnou chodíš?!" odtušil hystericky.
Následné ticho prozradilo, že tohle se říct nechystala. Další kousek ticha prozradil, že ta věc, která ji ani nepadala teď pro ni vypadá docela sympaticky.
"Já..." zachraňoval.
"Nesnaž se." řekla a nebylo v tom ani kapka opovržení. Chladná a laskavá byla poslední slova. Ten kečup opravdu chutnal jako hořčice.

---