Kohoutí déšť

hehe mua

Snaž se tématu zříci,
kohout dvakrát nekokrhá,
už vůbec v Kunraticích,
tam kde pole v město splývá.

Tam lomí se jih,
tam dole u rybníčka,
z ukáček spousta stih,
Tys u rybníčka mališká,
usmála se,
že bojíš se kopce.

A nahoře v igelitu,
modře jak mrtvola,
psrtem mi ukazujíce,
že tak to vypadá.
Když odkryje hlínu,
ne, bys křičela.
Tiše, kajícně,
igelit dál odpočívá.

Šelest stromů.
Vítr a déšť.
Kolik Velvetů,
ne po skle točených.
Nechá mi nohy si plést?
Na cestě domů,
ject chceš,
slova pletu,
z očí zničeně ospalých,
smíš do děje lože vnést,
nových prvků,
jen kapánek,
miláčku,
promiň za můj spánek.

---