Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmím
09. 06. 2005
7
0
640
Autor
Kezzy
Já smím se tě dotýkat,
kde jiní nesmějí.
Odvážným návrhům
tiše se zasměji
Smím se tě dotýkat
kde jiný nemůže,
Všechna svá přání
mi vyryješ do kůže
Když ohně pohasnou,
kdopak nám pomůže
Na římse tvých očí.
vznikají kaluže.
Když naše rozchody
směřují k remíze
Smím se tě dotýkat,
což běžně nesmí se.
Já smím se tě dotýkat,
kde jiní nesmějí.
Odvážným návrhům
tiše se zasměji
Smím se tě dotýkat
kde jiný nemůže,
Všechna svá přání
mi vyryješ do kůže
- tohle se mi moc líbí. Potom už moc ne, přijde mi to moc umělý. Chtělo by to utnout v tomhle okamžiku a bylo by to naprosto bez chybičky.
- ještě na konec se mi líbí veršík:
Smím se tě dotýkat,
což běžně nesmí se.
Takže máš tip ale méně je někdy více.
neni nejhorsi, jen tak dal...emoce z toho jdou a nektere obraty jsou velmi helke.. takze *t..pro zacatek..-))
Možná se budu opakovat, ale preferuji u básni a vůbec u děl obecně určitý umocňující závěr. V tomto dílku jsem měl ještě navíc pocit, že k nějakému takovému závěrečnému vyvrcholení tím více směřuje. V závěru mi pak velmi chybělo. Přesto Ti dávám TIP!