hledám slečnu, značka spěchá

dvojčaty jsou včerejší podvečer a  dnešní postráno

tří svorek a studeného čaje bylo mi dopřáno                         za dobré chování

v popelu prchnuvšího fénixe čtu si z Tóry

pomalu umírají moje pohlavní póry

za oknem prošel hroch s reklamou na boku

jsem emancipovaným mužem směšnou to hříčkou pokroku

a kdyby jste měli díru a samopal

                 střelil bych se a zakopal

z koupelny odstěhovaly se všechny prapodivné vůně

zrcadlo je neleštěné a vypadá že stůně

z mé jednotvárné tváře

nechodím již více do divadla, zařazen mezi bídníky

poslíčkova postava se přikradla

 jestli nechci „vidět básníky

                                                                          hořet  jako kacíře“

meče, helmy a pancíře vzali si připisujíc mě na listinu

smutně hořké ponížení

 s chutí blínu

doznat vinu                         pseudolyrika

pak dlážděnou uličkou vedouc smilníka..

 čí jsou Ty úšklebky schované pod rouškou stmívání?

je to pach závisti, čím to tu tak zavání?

ne, to nezvoní potřetí klekání

to jen havran rozhoupal kostelní zvon

a  za humny popřál mi hrom

                                 snadnou cestu vstříc domovu

plynu si bytem do deprese jako po řece do Konga

a chraptivý hlas souseda Armstronga pokojem se nese

                 prsty jezdí po kůži křesel, jak by byla živá

                      a na lodi s tuctem vesel pluje vzduchem kniha

                         Martina Alfreda Hansena       o lhaní a pádech do sena                           

                          třicet minut do střídání          nebeských formací              za jazz duši utrácím

                           pan kohoutek kape jako by vyrůstal v černošském ghettu

                             zatímco rámeček na parapetu            stále čeká na obrázek černobílý

                              o páru očí, jež žily byly       v tomhle bytě

                               ochraptím když nenajdu Tě