Bez názvu II

Každej byl někdy romantickej vůl. Někdo psal básně, jinej lámal hůl. Ostatní tančili divoce, každý podle svého rytmu. Mnoho jich padlo v boji, ale jsou i tací, co se do hrudí pyšně bili, ano oni jediní se skrze tu lapálii probouchali. Často se svému činu divili, občas se tomu smáli, někdy truchlili. Kaprál a pašák mockrát se stavěli. Bohužel se rozpad ve dví, starej chudák, říkal si novotnej chlapec a smál se hrozně. Zatracenej krám, kolikráte jsem ho zatracoval. Stále je tu, nechce pryč. Vrátit můj povzdech nechce mi. Výhružky a nevěra, můj denní chleba. Potvora. Uplnej vejtaha. Všichni se topí a ti, co přežili, také. Nikdo nemůže vyhrát. Dívám se do zrcadel po ulicích, zdá se mi, že to snad ani nejsem já. Pouhou chvilku jsem strávil před dveřmi, zítra se možná věšet budu nebo se třeba nepoznám a tudíž nic neudělám. Šmarjápanna. Jelikož jsem ještě tady, působí na mne trocha smůly, patlám si ji do vlasů, krásně hoří - ta smola. Zejtra bylo včera. Chodba dlaždičková, vidím vaše tváře, vaše těla, jste tací vzdálení, je mi jedno, že jste, já se počínám nemít.

---